Nejkrvavější evropská událost posledního půl století ještě málem ani neskončila, a už se stává předmětem umělecké reflexe. Největšímu ohlasu se bude jistě těšit filmová produkce - asi nejsilněji zapůsobí na obecné povědomí o tom, co se na jihu Evropy vlastně stalo a o co tam šlo. Bude proto zajímavé hodnotit nejen uměleckou stránku těchto děl, ale i to, jak subtilně a poctivě dokázaly podat svědectví o kořenech balkánského zla a nakolik se přitom dokázaly vyvarovat zjednodušování a povrchnosti.
Bojují za svou zem
Film Underground světově ceněného Emira Kusturici v tomto ohledu příliš neobstál. Toto velkolepé a profesionální dílo chce vzbudit v divákovi dojem, že je nad jakýmkoli politizováním či moralizováním. Zdálo by se, že mu to jeho „surrealistická“ estetika ani nedovolí - nicméně diváka, který se v balkánském dění orientuje, zarazí pro laika skoro nepostřehnutelné detaily, jež mají podezřelou politickou konotaci. Připomeňme si jeden z nich.Téměř na závěr filmu se ocitneme na balkánském bojišti v roce 1992. Hlavní hrdina velí jakési bojůvce, likvidující v hořících ulicích hlouček osob. Jeden ze zabijáků hlásí, že zajal srbské četniky a chorvatské ustašovce. Problém působivé scény spočívá v tom, že během nynější války se nikdy nestalo, že by nějaká jednotka bojovala proti Srbům nebo Chorvatům - vyjma vojska bosenských Muslimů. S těmi však hlavní hrdina a jeho zabijáci zjevně nemají nic společného. Kdo tedy jsou?V následující scéně přijde…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu