Mezi chaosem a beznadějí

Libérie, zemička na Pepřonosném pobřeží v západní Africe, se v posledních týdnech opět dostala do centra mezinárodní pozornosti. Jsme opakovaně svědky výbuchů násilí a brutality, divokých masakrů a bezuzdného rabování podle stejného scénáře, který se stal pro černou Afriku příznačný. Přesto však v liberijské tragédii zaznívají i jiné tóny. Země, jež jako nejstarší africká republika dostala při svém vzniku v roce 1847 do vínku vznešené ideály, přestala prakticky existovat a stala se křiklavým příkladem násilného rozpadu státu bez vlastní identity.Proč vlastně Libérie opět vzbudila pozornost světového tisku? Nejenom kvůli obrázkům evakuovaných cizinců, které americké vrtulníky převážely do bezpečí. Hlubším důvodem je poselství, jež Libérie svou agonií vysílá. Podobných států totiž existuje celá řada, většinou právě v Africe, ale poslední dobou vznikly i v okrajových částech bývalého Sovětského svazu. A stále více pozorovatelů se domnívá, že rozpad Libérie by mohl být předzvěstí hrozivého vývoje v blízké budoucnosti.

Ve jménu ideálů

Když se v roce 1980 dostal násilím k moci seržant Samuel Doe, šlo o více než jen další vojenský puč v Africe. Doe ukončil nejenom vládu elitní skupiny černochů pocházejících ze Spojených států, ale také pokus, jenž začal v polovině minulého století ve jménu šlechetných ideálů.Nový domov pro osvobozené otroky z jižanských států, kteří si na Pepřonosném pobřeží založili v roce 1822 kolonii, vytvořili v západní Africe bílí…