Indická politická scéna se v předvečer 11. parlamentních voleb značně liší od té, jakou bývala v minulosti. Žádný z dnešních politiků není svým charismatem ani vzdáleně srovnatelný s Džaváharlálem Néhrúem nebo Indírou Gándhíovou, tedy osobnostmi, jež rozhodujícím způsobem ovlivnily rozhodování voličů během prvních osmi volebních období. Dnes nenajdeme ani žádné emocionální téma, jakým byla například korupce v roce 1989 nebo spor o chrám ve městě Ajódhja v roce 1991. Pozorovatelé shledávají v nárocích různých uchazečů o trůn v Dillí spíše jen záblesky v temnotách než náležité odhady, vycházející ze skutečného stavu věcí.
Narasimha Ráo: tichý muž v pozadí
Nevzrušivé tóniny volební atmosféry můžeme přisoudit hlavně prostému vystupování ministerského předsedy Narasimhy Ráa. Politika, kterou zdědil, byla nabita emocionalitou v otázkách kastovnictví - v podobě témat, jako je sociální spravedlnost a důrazné prosazování zájmů většiny ve jménu hinduismu. Hospodářství se zmítalo v problémech - s obrovským otazníkem, vznášejícím se nad finanční důvěryhodností státu. Tyto poměry ještě více zdramatizovalo vynucené zastavení zlatých rezerv u Bank of England.Narasimha Ráo neoplývá charismatem Džaváharlála Néhrúa ani bojovným duchem Indíry Gándhíové. Pochroumanou politiku i ekonomiku chtěl proto napravit tiše a nevtíravě. Koneckonců vedení vládnoucí Kongresové strany i samotné vlády se musel ujmout nikoliv cestou přirozeného výběru, ale jako nástupce Rádžíva…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
