ODS bude i nadále usilovat...

Šedesát dnů před volbami si ODS na své konto připsala první předvolební nej-. Její devadesátistránkový volební program je ve srovnání s tím, co předkládá konkurence, jasně nejdelší. K jeho studiu potřebuje volič dvě věci: minimálně hodinu času k soustředěnému čtení a nadprůměrný zájem o věci veřejné. V opačném případě se totiž jen stěží prokouše textem, který je z poloviny oslavou dosavadních „historických úspěchů“ ODS a z poloviny konstatováním, že „strana bude v nastoupeném kurzu pokračovat“. Vyčíst z něj, jak konkrétně chce Občanská demokratická strana řešit problémy dneška, však není vůbec jednoduché.

Nic konkrétního

Třináct kapitol programu rozčleněných do tří celků („pravomoci státu“, „ekonomika“ a „občan a stát“) je sestaveno podle jednotného klíče. Nejprve vždy krátký popis stavu před nástupem ODS k moci, pak obsáhlý seznam dosažených úspěchů a nakonec vize pro příští čtyři roky. Každá z kapitol je ukončena výčtem čtyř až pěti hesel shrnujících to nejdůležitější, co by si měl volič zapamatovat. Text je sice prošpikován frázemi typu ODS podpoří odstranění nadměrné regulace a byrokratických překážek podnikání, nové či originální myšlenky v něm však chybějí. Jistě, dočteme se, že strana bude prosazovat snížení daní, vyrovnaný rozpočet, že chce uvolnit regulované ceny, snížit inflaci (do konce tisíciletí na 5 %) a pokračovat v privatizaci. To vše jsou ale věci, které najdeme - a lépe zpracované - i v programu ODA.Zajímavější než rozbor jednotlivých kapitol je proto výčet toho, co v programu chybí, nebo je zmíněno jen okrajově. Tak například zde nenajdeme nic o kapitálovém trhu, nic o bankovním sektoru a - kromě jedné či dvou obecných vět - nic o vztahu státu a církve, neziskových organizacích či rodinné politice. ODS v programu mlčí i o svých představách tzv. restituční tečky, respektive o tom, jak vyřešit majetkové nároky církví. Velmi nejasně se také vyjadřuje k územněsprávnímu členění: kromě teze, že obec je základním a nejdůležitějším článkem, konstatuje naše nejsilnější strana, že vznik samosprávných celků je jen možnou formou uspořádání orgánů státní správy, která by měla být výslednicí věcného a trpělivého hledání optimálního a stabilního modelu uspořádání území a jeho správy. Tečka.

Zpětné zrcátko

V úvodním slově Václav Klaus slibuje, že program dává odpovědi na mnoho otázek, kterým budeme v následujících dnech čelit. Že tomu tak ale není, ukazuje nejlépe pasáž věnovaná zdravotnictví. ODS slibuje nezvyšovat sazby zdravotního pojištění, urychlit privatizaci lůžkových zařízení, definovat základní zdravotní péči a zesílit státní dozor nad pojišťovnami. To vše jsou však obecné teze, které říkají jen velmi málo o praktickém způsobu likvidace dnešního desetimiliardového schodku zdravotního rozpočtu. Jako by se Klausovi muži nechtěli zavázat k čemukoliv konkrétnímu. Dokonce i z rok starého premiérova nápadu s individuálními účty nakonec zůstal pouze závazek, že část zdravotní péče chceme spojit s individuální volbou občana, pro což zajistíme dostatečné možnosti v podobě povinného zdravotního pojištění a soukromého připojištění. To je ovšem pro stranu, která zdravotnictví považuje za tak „složitou věc, že ji nelze svěřit nikomu z koaličních partnerů“, poněkud obecný cíl.S trochou nadsázky by se tedy dalo říci, že jedinou skutečně originální myšlenkou v programu je „propagandistické“ využití grafů a tabulek. V textu jich je celkem jedenadvacet a vybrány jsou tak, aby dokazovaly úspěšnost politiky ODS. Čtenář se z nich dozví nejen, jak roste HDP nebo úspěšnost policie, ale i mzdy lékařů a počet vysokoškoláků, a jak naopak klesá státní dluh, daňové zatížení (ovšem pouze u nejvyšších sazeb) nebo znečištění ovzduší. K dokonalosti chybí jediné: uvést, z jakých údajů jsou sestaveny. Je to výsledek práce statistického úřadu, nebo snad reklamní agentury připravující volební kampaň?Uvědomělý člen ODS by na tomto místě asi namítl, že za jeho stranu víc než nějaký program mluví odvedená práce v uplynulých čtyřech letech. Svým způsobem by měl pravdu. Nikdo také od jeho strany nežádá kilogramy neustále originálních a převratných myšlenek. Bylo by to stejně hloupé jako zapomenout na to, že volby jsou nejen o tom, co bylo, ale především o tom, co bude. Právě to se ovšem autorům programu ODS přihodilo. Místo předního okna vsadili zvětšené zrcátko: pohled vpřed se změnil v dívání zpět.