Jednorázová liberalizace nájemného by znamenala okamžitou válku mezi nájemníky a majiteli domů, tisíce lidí by prý skončily u soudu, a leckdo dokonce na ulici. Nedostatek bytů by se tím stejně nevyřešil, stoupla by však inflace a na krizi by získali jedině političtí extremisté. Zhruba těmito argumenty se už pět let úspěšně ohání česká vláda, vždy když dojde na kritiku její bytové politiky. O pravdivosti podobných varování se však lze jen těžko přesvědčit. Předpovědět (s alespoň přijatelnou mírou spolehlivosti), jaké následky by uvolnění nájemného opravdu vyvolalo, není totiž u tak dynamického procesu vůbec lehké. Na druhou stranu má vláda v ruce řadu nástrojů, kterými lze celou záležitost podstatně ovlivnit.
Strach z kapitalisty
Důsledky současného stavu přísné regulace nájemného zná každý: nezadržitelně chátrající nájemní domy, černý trh s byty včetně daňových úniků a mladí lidé bez šance na bydlení za nájem odpovídající jejich příjmům. Opatrná politika ministra Dyby vytváří svět, ve kterém nemůže být spokojen nikdo. Pro „rozmazlené“ nájemníky je každé sebemenší zdražení dost velké a pro jakéhokoli vlastníka domu pořád zoufale malé.Přesto při pohledu na volební programy relevantních politických stran zjistíme, že jednorázové uvolnění cen nepovažuje za politicky průchodné nikdo. Levice odmítá o zvyšování cen jakkoli diskutovat. Občanská demokratická aliance navrhuje „postupné“ uvolňování cen do konce tisíciletí. Nejradikálnější je KDU-ČSL, která…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
