Idylka v atomovém věku

Nabitou hospodou v jihočeské vesničce Temelín se line zpěv opilých mužů. „Přines ještě rundu,“ pobízejí každou chvíli číšníka, který i bez nich neví, kam dřív skočit - je doba oběda. Veselá parta ve špinavých montérkách zapíjí včerejší vítězství Slavie nad AS Roma. „Už v tom lítáme dva dny - stará mě asi zabije,“ usmívá se potutelně mladík v čele stolu. K fotbalu se totiž připletl i svátek tradičního českého jména Josef a muži v modrácích dnes jen přiživují svou včerejší opici. „Mistr bude řvát,“ vybízí občas kolegy nesměle k odchodu jediný střízlivý spolusedící, ale nikdo mu nevěnuje pozornost. Zábava nerušeně pokračuje - najednou je půl třetí a pětičlenné četě zedníků z nedaleké stavby jaderné elektrárny Temelín pomalu končí další pracovní den.

Město v pustině

Scéně jako vystřižené z normalizačních let oponují naleštěné desky propagačních materiálů budoucí elektrárny. Články a barevné fotografie líčí stavbu jako koncert vysoce kvalifikovaných odborných týmů a oázu profesionality. Náhodný návštěvník „atomového království“ si ale na devíti stovkách hektarů u Temelína opravdu nepřipadá jako na finišujícím díle prvořadého významu.Okolo šesté ráno panuje v první (přístupné) zóně čilý ruch. Bránou projíždí jeden autobus za druhým a dělníci spěchají do šaten. Kolem sedmé hodiny se v kantýnách a obchodech, kterých je v prostoru stavby několik desítek, objevují první zákazníci. Jejich počet stále stoupá a kolem desáté jsou obchody takřka plné. V…