Dopisy

Kdo chce psa bít…

V článku Pomsta za Hypobanku (Respekt č. 13/96) mi vyrazilo dech, jak bezvýhradně se stavíte za určité vyhraněné názory v profesně, společensky, právně, osobně, umělecky i finančně tak složitém případě, kde každá ze stran má svůj díl pravdy. Už nadpis „Pomsta za Hypobanku“, toť vskutku nadpis hodný článku, z kterého se čtenář dozví spoustu pocitů a názorů, nikoliv však fakta, na základě kterých si možno učinit názor vlastní. Ono kdyby se totiž napsalo třeba „Spor o Hypobanku“, čtenář by mohl tápat. A tak můžeme pokračovat. „Největší architektonická událost… - skončila mezinárodní ostudou… Ostudu způsobila Česká komora architektů, která zpochybnila výsledky soutěže.” Ono kdyby se jenom napsalo, že výsledky soutěže zpochybnila Dozorčí rada ČKA a čtenář by posléze z článku vyrozuměl, že celou věc dosud šetří Stavovský soud, mohl by si třeba představit, že Stavovský soud obviněné osvobodí a že tím komora jako celek regulérnost soutěže vlastně potvrdí. Zkrátka nuda a šeď: v komoře architektů probíhá normální demokratický proces vytváření stavovských předpisů, čtenář zívá a z dlouhé chvíle začíná přemýšlet o tom, kdo že to vlastně způsobuje mezinárodní ostudu.Nebo jinde: „… vítěz…, pravidla údajně přestoupil tím, že jeho model měl jinou barvu, než bylo předepsáno, a navrhl „nesprávný” sjezd do podzemního parkoviště…