Desáté výročí smrti Olofa Palmeho, jenž byl za okolností, které se již asi nikdy nepodaří vysvětlit, 28. února 1986 na cestě z kina zastřelen, podnítilo ve švédském tisku mnohé diskuse. Jejich leitmotivem se stala otázka, jak by asi Palme reagoval na současnou krizi švédského státu blahobytu. Dokázal by se tento muž, který byl podle řady pozorovatelů poslední velkou politickou osobností Švédska, vyrovnat s ústupem švédského modelu ze slávy lépe než jeho nástupce Carlsson?První týdny března byly k podobným úvahám jak stvořeny. Na víkend od 15. do 17. března totiž spadla politická událost švédského roku: mimořádný sjezd Švédské sociálnědemokratické dělnické strany. Na něm složil z rodinných důvodů svou funkci předsedy strany - a zároveň úřad premiéra - právě Palmeho nástupce Carlsson. Obě tradičně spojené funkce obsadil podle očekávání jediný kandidát, dosavadní ministr financí Göran Persson.
Sahlinová měla smůlu
Persson je teprve šestým vůdcem ve více než stoleté historii švédské sociální demokracie. Stal se jím dílem náhodou, dílem dokonce proti své vůli. Když premiér Carlsson loni na sklonku léta ohlásil, že hodlá odstoupit, byla jedinou kandidátkou na jeho místo vicepremiérka Mona Sahlinová (viz Respekt 40/95). K přednostem Sahlinové patřil věk 38 let, charismatický zjev a na dálku vyzařovaná energie. Nedostatky se projevily záhy. V listopadu na vicepremiérku…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
