Nejbojovnější televizní publicistika se v tuto dobu pravděpodobně vede v ekologickém magazínu Nedej se, jejž vyrábí a (skrytě, kolem půlnoci) vysílá Česká televize. Jeho kritikové mají pravdu, vyčítají-li mu nedostatek vyváženosti, snahu po sugestivitě podání, málo pozitivních příkladů atd. Směšně se však pletou, nebo spíš nerozlišují podstatu, přirovnávají-li ho k policejně-propagandistickým produktům difamačních kampaní totalitního režimu.V tom pořadu skutečně zní často ponuře zabarvený komentář, neutěšené záběry popelnicových krajin jsou podkresleny melodramatickou hudbou, zarostlí a zkornatělí ochránci přírody a jiní aktivisté tu promlouvají i lehce hysterickým hlasem, a dostanou-li autoři před kameru někoho z protilehlého tábora (řekněme z „establishmentu“), pak často nesledujeme právě to, co bychom nazvali projev myslícího ducha. Ekonomická transformace tu skutečně není předmětem jednoznačného obdivu a vnímání stavu civilizace je u autorů nepochybně kriticky vyostřenější - a to nejen ve srovnání třeba s ministry ekonomických rezortů. Emocionálními prostředky se nešetří, radikálními názory také ne. Publicistika, která takto vzniká, má nejblíž k apelu: životní prostředí je v České republice tak zdecimováno a ekologické vědomí tak porušeno, že v tuto chvíli už podle autorů není čas na nevzrušivý a tak zvaně objektivní tón.Podle vší logiky by se dalo předpokládat, že na útočně ekologický magazín budou nejpopuzeněji reagovat nástupci dřívějších ministerstev…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu