Štěpánův Sládek, Grebeníčkův Štěpán

Téměř po třech letech od chvíle, kdy parlament s pompou schválil zákon o protiprávnosti komunistického režimu, nastávají tuzemským nostalgikům třídního boje krušné časy. Ministr vnitra Jan Ruml totiž minulý týden navrhl vládě, aby podala Nejvyššímu soudu návrh na zrušení Strany československých komunistů (SČK), v jejímž čele stojí předlistopadový tajemník KSČ Miroslav Štěpán. Věc svým významem přesahuje možný zákaz jedné marginální partaje. Pokud se totiž česká demokracie rozhodne bojovat s totalitními idejemi i za cenu omezení práva občanů svobodně se sdružovat a veřejně hlásat své názory, zvoní hrana ještě dalším dvěma, dnes parlamentním stranám.

Přes spáleniště, přes krvavé řeky

Pouze Nejvyšší soud může rozhodnout, zda štěpánovci svým nedávným veřejným přihlášením se k „pokrokovým tradicím KSČ a jejím ideovým, morálním a politickým základům“ přestoupili zákon. Ten zakazuje strany, které „chtějí odstranit demokratické základy státu, potlačit rovnoprávnost občanů nebo svým programem a činností ohrožují mravnost, veřejný pořádek či práva a svobodu občanů“. Rozhodnutí soudu je těžké předjímat - o zákazu politické strany totiž naše justice v polistopadové historii dosud nejednala.Advokát Tomáš Sokol, který ještě v roli pražského prokurátora na jaře 1990 proslul snahou zakázat komunistickou stranu alespoň na území hlavního města, se domnívá, že SČK porušuje přinejmenším mravnost a veřejný pořádek: "Pokud se hlásí k partaji, která likvidovala…