Kde začíná rasismus

Občas se stane, že někdo - třebas mimoděk - vyjádří jednou větou problém, který svým obecným významem vydá na celou knihu. Právě takto můžeme chápat větu z čtenářského dopisu v minulém čísle Respektu. Týká se motivů evropské integrace, přesněji řečeno úsilí Evropy čelit hospodářské převaze USA a Japonska, a zní doslova: „Evropa je starý kontinent, jehož obyvatelstvo není schopno pracovního nasazení jako lidé zvláště v asijských zemích (to má své hluboké kulturně-civilizační příčiny).“ Citovaný názor nespadl z nebe. Hájil by ho kterýkoliv evropský politik, závislý na hlasech voličů, jimž je třeba zaručit konzervaci navyklého blahobytu a pohodlí. A právě proto se u něj můžeme pozastavit.

Kdy může být běloch horší

Když v roce 1994 dva američtí vědci, Charles Murray a Richard Herrnstein, vydali práci „Zvonová křivka“, strhla se bouře hněvu. Autoři totiž ve svém díle dokládali, že inteligenční kvocient amerických černochů je v průměru o 16 až 20 bodů nižší než u bělochů (viz Respekt č. 3/95). Nikdo se nezdržoval otázkou, nakolik vypovídá výsledek speciálního testu IQ o skutečné inteligenci dotyčného. Rovnost lidí se „politicky správně“ zaměnila za stejnost: kdo tvrdí, že lidé nejsou stejní, je rasista.Dejme tomu. Potom by ale musel být rasistou každý, kdo tvrdí, že evropské obyvatelstvo není schopno…