Když se chirurgovi třesou ruce

Od zavedení tzv. stabilizačního plánu v Maďarsku uplynulo už dost času, abychom mohli s jistotou tvrdit, že v zemi se zastavila ztráta makroekonomické rovnováhy. Stále je však brzy na tvrzení, že politika uskutečňovaná Hornovou sociálně-liberální vládou udrží tento stav i do budoucna. Ze stejných důvodů nemůžeme ani odpovědět na otázku, kdy se Maďarsko vydá cestou ekonomického růstu srovnatelného s ostatními zeměmi visegrádské skupiny.

Plán nese ovoce

Politika utahování opasků zahájená v Maďarsku na jaře 1995 už přinesla první ovoce. Vnitřní zadlužení země v posledních měsících přestalo stoupat, zlepšila se i bilance zahraničního obchodu: ta je sice stále pasivní, ale schodek na konci roku 1995 má být o více než miliardu dolarů nižší, než se ještě nedávno předpokládalo. Kladem je i skutečnost, že se udržuje hospodářský růst, byť nevelký (kolem 1 %). Dalším kladem je omezení státního aparátu: ten zaměstnává o 15 % méně úředníků a náklady na jeho udržování klesly téměř o 30 %.Stabilizační plán, který nese jméno ministra financí Lajose Bokrose, však stojí i za loňským poklesem reálných mezd o 2 až 4 % (podobný pokles už byl ohlášen i na letošní rok), což vyvolalo značnou společenskou nevoli. V poslední době téměř není týdne, aby u parlamentu nedemonstrovali zaměstnanci energetického, hutního, chemického či zpracovatelského průmyslu, zdravotníci, pedagogové či pracovníci spojů a nepožadovali zvýšení mezd. Další osud stabilizačního plánu však…