Jak je těžké být mladý

Objevování generačních problémů jako zdroje pohybu uvnitř komunity patří mezi klasické umělecké náměty. Zabývá se jím i film o nové americké sebeidentifikaci „Kids“ z dílny režiséra-fotografa Larryho Clarka. Film, kterému z čistě komerčních důvodů předcházela klasická kampaň vyzdvihující jeho šokující stránky - sex, drogy a nekomunikovatelnost společnosti patnáctiletých - a kterému se pro jistou přehnanost vrstevníci jeho hrdinů spíše z rozpačitosti vysmívají. Zároveň však i film, který nezatíženému divákovi vnutí svou perspektivu a přivede jej právě na samotný okraj otázky: K čemu je dneska být mladý, existuje-li v urychleném světě beztak jen pocit z přítomnosti?

Existence bez pointy

Punkeři kdysi provokativně zpívali své „no future“. „Kids“ na svět dospělých i s jejich budoucností a minulostí kašlou. Ani protest, ani provokace je neláká, spíše je unavuje. Základní dramatické postoje jako zášť, touha, egocentrismus či lhostejnost (méně již soucit) se dají vměstnat i do neartikulované přítomnosti. Jejich projevy se podobají projekci světa zvířat, alespoň do té míry, že se za nimi neskrývá žádný kalkul či dokonce strategie.Příkladem této redukce je ve filmu scéna, kdy se patnáctiletí kluci dívají při peprném rozhovoru o sexu na video, ukazující záběry bolestivých pádů ze skateboardu. Nelze si při ní nevzpomenout na televizní reklamy nabízející vybrané záběry z přírody, kde silnější dravci „napínavě“ požírají slabší druhy. Hlas experta přitom…