Černé vize povinného havarijní pojištění

Každoročně koncem února čeká české řidiče nepříjemná povinnost: zaplacení tzv. povinného ručení za provoz motorových vozidel. Kromě pravidelných problémů se sháněním složenky se navíc letos ocitlo několik stovek tisíc majitelů silnějších vozů v absurdní situaci. Ačkoli nikdy vlastní vinou nehavarovali, zaplatí téměř třikrát víc než vloni a dvanáctkrát víc než před pěti lety. Ještě i po pěti letech budování tržních mechanismů totiž může zmíněné pojištění vybírat pouze Česká pojišťovna a jeho výši reguluje Ministerstvo financí. V západní Evropě přitom stát řidičům nařizuje pouze jedinou věc: pojistit se. Tzv. povinné smluvní pojištění si majitel auta může svobodně sjednat v kterémkoliv pojišťovacím ústavu (například v Německu nabízí své služby asi 140 pojišťoven). I když povinné pojištění není ani na Západě laciné (Němci platí běžně několik set marek ročně), jednou z největších výhod tohoto systému je adresnost. Kdo nikdy nezavinil nehodu, dostane slevu. U nás nic takového neexistuje.Přesto až tak neplatí zjednodušená představa o zločineckém monopolu České pojišťovny.

Státní snaha donutit řidiče platit totiž musí být „sladěna“ s vůlí privátních pojišťoven tento druh pojistek nabízet. A to je za situace, kdy stoupá nehodovost a stát reguluje ceny pojištění, zřejmě gigantický úkol. Na zákonu, který zavede povinné smluvní pojištění podobně jako např. v Německu, a bude tedy znamenat částečnou liberalizaci, se na Ministerstvu financí pracuje už téměř tři roky a podle…