Světla Titanicu

Energetika je největším světovým byznysem. Ročně vydělává 800 miliard dolarů, dvakrát víc než automobilový průmysl. Na velkolepých tržbách se podílejí i Češi. Firma s dvoutřetinovým podílem státu, České energetické závody, dosahuje v posledních letech pravidelně dvacetimiliardového zisku. Vloni se náš gigant na výrobu elektřiny stal dokonce ekonomicky nejúspěšnější firmou celé východní Evropy.Pro šéfy podniků žijících z energetiky je to bezpochyby dobrá zpráva. Nad rostoucím „energetickým blahobytem“ ovšem visí i čím dál zřetelnější otazník. O stínech, které vrhá, se ve světě diskutuje už přinejmenším dvě desítky let. Díky známým okolnostem se obyvatelé českých zemí nemohli valné části této debaty účastnit. Do normalizačního vzduchoprázdna sice občas proniklo pár hrozivých čísel, ale chladná „ekologičnost“ zpráv typu Každému z nás spadne za rok na hlavu 14 tun (!) kysličníku uhličitého zasahovala jen málokoho. Po listopadu 1989 nastal sice v dostupnosti myšlenek a informací zásadní obrat, nicméně ve zchudlé společnosti neměly moderní spořivé trendy moc šancí na úspěch. Na popis českého ekologického ducha 90. let stále ještě stačí Hrubínova báseň Továrny na slunci, sepsaná v roce 1953:Z komínů se kouří/ slunce oči mhouří/ mhuř si oči mhuř/ kdyby se z nich nekouřilo/ bylo by nám hůř.

Choutky bratrů Colomových

Průměrný pozemšťan dnes spotřebuje dvacetkrát víc energie, než kolik mu dává potrava. Přitom vývoj se stále zrychluje. Spotřeba ropy se za…