První výstřely pacifické války

Stále ještě doutnající pohraniční konflikt mezi Ekvádorem a Peru neudeřil jako blesk z čistého nebe (viz Respekt 6/95). Jeho kořeny ale mohou poukázat i na širší souvislosti, než je spor dvou sousedních států. Nejde o konspirační scénáře na základě japonského původu peruánského prezidenta Fujimoriho, ani o bezprostřední „střet civilizací“ v Pacifiku. Globální válka dnes nehrozí. Zájmy velmocí však zůstávají, a tak neškodí malé ohlédnutí.

Japonsko: na sever, jih a východ

Jak známo, vojenská a politická expanze císařského Japonska před druhou světovou válkou měla dva významné směry. První z nich tvořili stoupenci tzv. severní cesty, čili obhájci starého japonského postupu z počátku století. Jejich cílem bylo ovládnout Koreu, Čínu, Mongolsko a část Sibiře s perspektivou dalšího pronikání na západ a jih. Již před první světovou válkou dosáhli dvě vítězství: portsmouthský mír z 5. září 1905 ukončil rusko-japonskou válku a potvrdil vedoucí postavení Japonska na Dálném východě; anexe Koreje v roce 1910 byla spojená s dohodami s evropskými mocnostmi a USA o likvidaci cizích exteritoriálních práv a hospodářských koncesí na japonském území.Stoupenci tzv. jižní cesty se rekrutovali z příslušníků moderněji uvažujících středních tříd a armády. Jejich nezakrytým - a za druhé světové války až na Indii v podstatě uskutečněným - cílem bylo „osvobodit“ východní a jižní Asii od západních mocností.Existovala však i tzv. východní cesta, jež mířila do Pacifiku a…