Ohlédnutí za velkým experimentem

Tento týden zahájí pražská burza a RM-Systém obchodování s akciemi z druhé vlny kuponové privatizace. Získáme tak možnost volně disponovat s nabytým majetkem (respektive nakupovat a prodávat akcie), současně to však bude znamenat konec éry kuponové privatizace. Definitivně se tak uzavře jedna z nejdůležitějších kapitol naší polistopadové historie a zároveň prakticky jediný, do té doby nikým a nikde nevyzkoušený model změny vlastnických poměrů. I když totiž ještě zbývá převést do soukromých rukou značnou část státního majetku, kuponová metoda již bude patřit historii. Je tedy čas ke stručné rekapitulaci.

Politický rozměr

Myšlenka kuponové privatizace, o jejíž autorství se zřejmě povedou nikdy nekončící spory, má od samého začátku několik rovin, které jsou jen obtížně rozlišitelné. Chceme-li tedy přehledně zvážit její kladné a záporné stránky, nebo jak by řekl ekonom, její náklady a výnosy, je nutno se omezit pouze na rovinu ekonomickou a politickou.Kuponová privatizace byla od začátku bez nadsázky geniálním politickým tahem. Nešlo totiž pouze o proces, který by reformní vládě pomohl zůstat u moci a zachovat si relativně stabilní politickou podporu. Přesnější formulace je spíše taková, že ODS, tedy strana, která byla nejrazantnějším politickým zastáncem a propagátorem kuponovky, si při posledních parlamentních volbách dokonce své mocenské pozice výrazně vylepšila. Kuponová metoda se tak stala i jedním z důležitých faktorů, který u nás pomohl…