Co znamená každý mrtvý

K humanistické latině již od nepaměti patří jistota, že na počtu zabitých nesejde: každý mrtvý je mrtvým navíc. Co se však v teorii dobře poslouchá, v praxi mnohdy vyvolá vážné rozpaky. Znamenala snad i Hitlerova sebevražda onoho mrtvého navíc? Stálo za válkou jen Hitlerovo Německo, nebo přeci jen Německo jako takové? Hranice mezi humanismem, alibismem a oportunismem mohou velmi splývat. Už proto není radno v případě velkých katastrof aplikovat příliš obecné poučky. Právě kvůli památce na mrtvé: aby z nich nebyl „každý“, ale pokud možno „jeden konkrétní“. To byl i ústřední motiv vzpomínkové akce na uctění památky obětí kobercového náletu Britů a Američanů na Drážďany před 50 lety.

Šance na svobodu

V den výročí náletu, 13. února, otiskl list Die Tageszeitung stručné pasáže ze zprávy očitého svědka Victora Klemperera: „Bomby padaly, domy se hroutily, fosfor tekl proudem a jedna a táž ohnivá bouře strhla Žida i křesťana do osidel smrti; koho však z nositelů hvězdy tato noc ušetřila, pro toho znamenala záchranu, neboť mohl ve všeobecném chaosu uniknout gestapu.“ Ráno 13. února totiž obdrželi poslední drážďanští Židé příkaz k deportaci.Tento jemný detail je třeba vědět, přestože i nadále platí obecné rčení o každém mrtvém navíc. To však nic nemění na faktu, že oficiální údaj o spojencích, kteří při svém náletu nemilosrdně riskovali i životy posledních zbylých Židů ve městě, subtilně a přitom zásadně zkresluje. Správně by měla aktuální drážďanská…