Česká filharmonie pod německou taktovkou

Střety vyhrocených názorů na vedení a organizaci České filharmonie v posledních týdnech trochu utichly. Nastává čas odhlédnout od osobních sympatií či averzí v pozadí nesvárů - podstatné je, zda si orchestr udržel svou kvalitu a zda o ní dokáže přesvědčit posluchače. Dnes se někteří filharmonici navzájem nezdraví. Konflikty mezi šéfem a hráči nejsou ničím novým, provázely kariéry Gustava Mahlera i Václava Talicha, avšak spory Gerda Albrechta, který je podle Frankfurter Allgemeine „zřejmě potřebuje, aby se mohl rozvíjet“, překročily rámec orchestru. Budí vůči němu nedůvěru doma i ve světě - už tím, že problémy druhotné povahy mají větší publicitu než skutečně dosažené umělecké výsledky. Je proto na místě otázka, zda je filharmonie pod Albrechtovou taktovkou stále ještě tak prvotřídní. Zcela objektivně na ni odpovědět nelze, umění se neměří exaktně. Některá fakta však mohou přesto naznačit, jak se Albrechtovo působení na úrovni a pověsti orchestru odráží.

Slibný šéf

Od Gerda Albrechta, který byl v roce 1992 zvolen šéfdirigentem České filharmonie, si její členové slibovali posílení prestiže orchestru, zvýšení objemu zahraničních zájezdů, bohatší uplatnění při nahrávání gramofonových desek a další vzestup umělecké úrovně. Při jeho nástupu se však objevily i pochybnosti. Přestože se Albrecht v Praze už při pohostinských koncertech uvedl jako velmi dobrý dirigent, shodla se řada českých hudebních kritiků na tom, že ke světové špičce nepatří; v…