Sebevědomý hospodář s neprůhlednými účty

Když třetího ledna premiér Klaus předstoupil před novináře a s vítězoslavným úsměvem na rtech oznámil veřejnosti dosažený přebytek státního rozpočtu za rok 1994 ve výši 11,2 miliardy korun, musel leckdo nabýt dojmu, že státní hospodaření je nadmíru úspěšné. Ozvaly se sice i kritické hlasy připomínající, že každý z ekonomicky aktivního obyvatelstva tak na daních zaplatil zhruba o 2 000 Kč více, než bylo nutné, celkovou spokojenost běžného občana s hospodařením státních úředníků to však příliš nenarušilo. O několik týdnů později diskutovali vládní představitelé v televizní Debatě s odborovým předákem Falbrem: vedle řady jeho požadavků odmítli mimo jiné i odloučení fondu důchodového pojištění od státního rozpočtu. Málokoho tehdy napadlo pokusit se tyto dvě události dát do souvislosti.

Ušetřit lze i na důchodcích

Zákonné sociální pojištění, na jehož placení se každý ekonomicky činný občan našeho státu podílí společně se zaměstnavatelem (není-li osobou samostatně výdělečně činnou), se člení na tři základní složky: důchodové pojištění, pojištění nemocenské (o němž se do budoucna uvažuje, že se stane součástí pojištění zdravotního) a tzv. státní příspěvek na politiku zaměstnanosti. Všechny tři platby odcházejí do státního rozpočtu, ale v oblasti příjmové se rozlišují, a to podle účelu, jemuž mají sloužit. Účel vybírání pojistného na důchodové zabezpečení je jasný: vyplácejí se odtud starobní, vdovské a jiné důchody.Problém spočívá ve skutečnosti, že…