Mezi Francouzi Kavkazu

Trestní výprava moskevských vojenských hlavounů do Čečenska degradovala v potyčky okresního formátu. Na podhorských bojištích sotva lze očekávat překvapivějších zvratů a každé další úvahy o vlivu zimního tažení na celoruskou situaci váznou bez vytřídění a zhodnocení již známých dopadů. Některé z nich stačí posbírat z povrchu a pojmenovat.

Vše při starém

Co do Čečenska: válečná pře zatím zůstává účinně lokalizována; žádný ze sousedních kavkazských národů nepřispěchal Dudajevovi na pomoc (z důvodu jejich velmi netotožných až protichůdných zájmů, z nichž leckteré přímo vtlačují horské republiky do ruské náruče); etnický konflikt oproti očekávání nedostal náboženský rozměr, pročež „gazavat“ - totální válka muslimských horalů s nevěrnými (tedy s každým, kdo není muslim) - zůstal spíše historicko-literární reminiscencí, než politickou realitou.Co do Ruska samého: i přes nepřiměřené ztráty zůstává příslovečná netečnost obyvatelstva v podstatě nenalomena; ani Duma, která se nezmohla na společné stanovisko v čečenské věci, ani mimoparlamentní opozice, která nedokázala na své nedělní protestní vycházky přivábit více než pár stovek Moskvanů, nejsou bůhvíjakou hrozbou pro vládní politiku; jednotná protiválečná fronta sdělovacích prostředků, i přes halasnou glasnosť, nenutí Jelcina ke změně chování, jakož i jemnocitná akupresura Západu nebrání Moskvě, aby válku převedla do rutinního režimu. Co prezident, disponuje Jelcin nadále značným manévrovacím prostorem…