Směr Evropská unie

Méně kontroly a více spontánnosti, zafilozofoval si Václav Klaus předposlední lednový den ve Štrasburku. Chtěl tak poslancům Evropského parlamentu vysvětlit přístup své vlády k evropským institucím. Důvody nebyly samoúčelné: o dva dny později konečně vstoupila v platnost asociační dohoda mezi Evropskou unií a Českou republikou. Na souhlas s přidružením „druhé vlny“ postkomunistických zemí potřebovali členové Unie celkem patnáct měsíců. Vedle nás se přidružuje ještě Slovensko, Bulharsko a Rumunsko; Polsko a Maďarsko to mají za sebou již od začátku minulého roku. Tento formální krok však v žádném případě neznamená automatickou záruku, že se v dohledné budoucnosti staneme skutečnými členy Unie (například Turecko podepsalo asociační smlouvu již v roce 1963). Rozhodující bude schopnost a ochota státu přizpůsobit svoji ekonomiku, politickou kulturu a právní pořádek úrovni, obvyklé v západní Evropě.

Výbory už máme

K zvládnutí všech problémů spojených se vstupem do Unie ohlásila česká vláda loni na podzim vznik speciálního týmu. Ten dostal jasné obrysy v průběhu ledna a jeho práce se má odehrávat na třech rovinách.Všechna politická rozhodnutí - v současné době jde především o termín, kdy podáme přihlášku - bude mít na starosti vládní výbor vedený premiérem. I když Maďarsko i Polsko již přihlášku podaly minulý rok, musela Česká republika čekat právě na svůj statut přidruženého členství. Ve vládní koalici však dál panuje názor, že ani teď není třeba…