Komu pomohl Tomáš Ježek
Když minulý pátek vystoupil Tomáš Ježek z Občanské demokratické aliance, srdce mnohých zaplesalo. Konečně se našel jeden spravedlivý, který odmítl hrát paranoickou hru "party kamarádů z Rytířské" na oběti spiknutí BIS či novinářů "placených jedním chlebodárcem".
Když minulý pátek vystoupil Tomáš Ježek z Občanské demokratické aliance, srdce mnohých zaplesalo. Konečně se našel jeden spravedlivý, který odmítl hrát paranoickou hru „party kamarádů z Rytířské“ na oběti spiknutí BIS či novinářů „placených jedním chlebodárcem“. Přestupy poslanců do jiných politických stran jsou u nás podobně jako v ostatních postkomunistických státech poměrně běžnou záležitostí, ovšem čin Tomáše Ježka se z této běžnosti výrazným způsobem vymyká. Na rozdíl od tzv. politických turistů, jejichž jména a stranická příslušnost jsou veřejnosti často neznámé, je vnímán jako skutečná osobnost a jeho odchod z ODA na první pohled vypadá jako triumf osobní morálky nad omezenou partajní mentalitou.
Naštvání jako odpovědnost
Tomáš Ježek je jistě čestný člověk. Je ovšem velmi sporné, zda to, co předvedl, je ukázka politické kultury a odpovědnosti. Ve hře stojí především otázka, co znamená loajalita vůči straně, za níž byl politik zvolen. Je zřejmé, že tato loajalita nemůže být absolutní, respektive nadřazená loajalitě vůči státu, politickému systému a koneckonců i vůči vlastnímu svědomí. Přesto není ničím bezvýznamným, obzvlášť v systému poměrného zastoupení. Pokud by tomu tak bylo, znamenalo by to, že strany jsou pouhopouhé výtahy k moci a že příliš nezáleží, kterým se zrovna jede.Může se zajisté stát, že politik v polovině volebního období zjistí, že už dále nemůže „výt s vlky“, že jeho svědomí mu neumožňuje setrvat v dané straně. Pak jde o…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu