Pomalé krůčky nespasí

Loni v létě zažil Fidel Castro masový exodus Kubánců směrem k Floridě. Tisíce nespokojených a zoufalých ostrovanů prchaly na podomácku vyrobených bárkách pryč z bídy. Letos se Castro poprvé po šestnácti letech procházel New Yorkem. Na oslavách padesátého výročí OSN vystoupil s kritikou kapitalistických států, které podle něj plundrují Zemi a plýtvají zdroji. Neopomenul ani konzumní způsob života.V porovnání s Kubou je to pravda, Kubánci totiž nežijí, ale živoří. Ekonomická situace je pro běžného občana drastická. Prudce se rozvíjející turistický ruch, nové hotely, upravené pláže, soukromé restaurace - to je pouze vrcholek ledovce, který mohou poznat jen valutoví cizinci. Realita Kubánců se zásadně liší.Dennodenní sháňka po mléku, kávě, zelenině, ovoci, rýži… Fakt, že nejsou boty, šaty a ponožky, už není tak důležitý. Jídlo má přednost. Na otázku, čím by chtěl být, až bude velký, odpovídá malý, asi sedmiletý chlapec přímo: „No přece cizincem, ten má dolary!“ Myslí to docela vážně. Za dolary si může koupit refresco nebo hot dog. Stejně vážně se jiný, asi osmiletý kluk zeptá: "Kolikrát do roka piješ coca colu a jíš čokoládové bonbony?"Oproti loňskému roku jsou sice tržiště plnější, zejména ovoce a zeleniny, ale bez peněz je to k ničemu. Proto jsou dnes Kubánci ochotni ukrást sousedovi slepici, prase nebo prostě žebrat. Cizinci přece rádi dají - stačí půldolar na žvýkačku.

Jak využít blokádu

Letos v září schválil kubánský parlament zákon o…