Irsko není divná země
Po přečtení úvodní části článku O šest desetin procenta (Respekt č. 49/95) o výsledcích referenda v Irsku jsem měl dojem, že jsem se zakousl do tezí některé z příznivkyň radikálního feminismu.K obrazu typického Ira, který se po návratu z hospody převalí, neboť tradice jeho ženě či sestrám velí, aby ho vyzuly, bych chtěl poznamenat, že irští mladíci, kteří přicházejí z venkova za prací do měst, si běžně perou a žehlí sami. Se stravováním to mají díky rozvinutější síti služeb jednodušší, avšak někteří umějí dokonce i vařit. Irská hospoda oproti českému hostinci není navíc vnímána jako převážně mužské teritorium určené k prolévání hrdla. Lid se sem chodí, jak Irové říkají, setkávat a „družit“. Irsko není divnou zemí ušlapovaných trpitelek a není jen zemí zvrhlých kněží.Postoj katolické církve k rozvodu se dal předvídat, vezmeme-li v úvahu, že katolická církev má propagaci soudržného rodinného prostředí takříkajíc v popisu práce. Značný vliv této církve v Irské republice může udivit jen někoho s velmi povrchní znalostí historie ostrova. Naproti tomu způsob života ministra zahraničí Dicka Springa je jeho osobní volbou a je sporné, zda byl z pozice své funkce kompetentní ovlivňovat spoluobčany, aby ho následovali.
Praktické problémy související s očekávaným růstem počtu tzv. druhých rodin bude nakonec stejně…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
