Až dojde na gadže

Rozsudek, který minulý týden vynesl Krajský soud v Brně nad vrahy Tibora Berkiho, znovu o něco prohloubil propast mezi státem a jeho justicí. Nejde přitom ani tak o výši trestu pro Martina Podrazského, hlavního pachatele žďárského pogromu z letošního května: dvanáct let je zřejmě skutečně maximem toho, co si mohl dosud netrestaný jedenadvacetiletý mladík s dobrými posudky, který se navíc k činu doznal, od soudu odnést. Daleko podstatnější je fakt, že Podrazský podle soudu neumlátil Berkiho baseballovou pálkou ze „zvlášť zavrženíhodných pohnutek“, tedy proto, že byl Rom.

Naprogramovaný počítač

Předseda brněnského senátu Jan Engelman v odůvodnění rozsudku prohlásil, že Podrazský v okamžiku útoku na Berkiho „mlčel a neprovázel své konání hanlivými slovy“, takže se nejednalo o rasově motivovanou vraždu. Logika soudce Engelmana ovšem připomíná počítač, jehož program se zasekne v okamžiku, kdy zadání nesplňuje jednu z přísně formulovaných podmínek. Jaký důkaz by vlastně předseda senátu k rozpoznání rasové vraždy potřeboval? Podrazský by zřejmě musel své rány doprovázet jednoznačně prokázanými výkřiky typu „zabíjím tě, protože jsi Rom, ty černá svině“.Nemá cenu příliš opakovat argumenty, které se po rozsudku objevily ve většině médií: že totiž právě žďárský pogrom byl přímo exemplární ukázkou rasového zločinu. Jeho pachatelé se přece sami doznali, že do Berkiho domu vyrazili s úmyslem „postrašit cikány“, a smrt dvaačtyřicetiletého otce pěti dětí se pak…