Politikům se nevěří

Gruzie je zemí s bohatou historií a kulturou. Zemí čaje, mandarinek a dobrého koňaku. Ráj na pobřeží Černého moře, kam jezdila odpočívat „věrchuška“ z Moskvy, však už dávno rájem není. Kdysi šťastným Gruzínům zmizel úsměv ze rtů. To dobré z tradičních kavkazských hodnot se pomalu vytrácí a dnes každý bojuje o přežití.

Až dojdou peníze…

Na menším náměstí poblíž centra Tbilisi postává hlouček lidí. Prodává a kupuje se tu zlato. Třicetiletý Sergu Murusidze má namířeno právě sem - aby sehnal dolary na jídlo pro své čtyři děti. Do ušmudlaného kapesníku zabalil snubní prsteny. Dnes prodá poslední cennou věc, kterou rodina vlastní, a bude alespoň pár týdnů na chleba. „Až dojdou poslední peníze, dám se k mafii, nebo otrávím manželku, děti i sebe,“ říká. Překupníci mu však zaplatili mnohem méně, než očekával, a předpokládaný konec přijde o několik dnů dříve.I tak schopný a zkušený politik, jakým je Eduard Ševardnadze, si nedokázal poradit s rolí vůdce samostatného gruzínského státu. Musel kapitulovat - stejně jako jiní, kteří se pokoušeli získat nezávislost na Moskvě. Cena za suverenitu byla až příliš vysoká: rozvrácené hospodářské i politické poměry.Téměř všechny továrny musely zastavit nebo výrazně omezit výrobu. Západ váhá s finanční pomocí zemi, kterou po několik let zmítaly občanské války a kde stačí málo, aby zbraně opět promluvily. Průměrný měsíční plat nepřesahuje ekvivalent jednoho amerického dolaru. Mzdu lidé dostávají v gruzínských kupónech,…