Hořký výsměch Gombrowicze

V roce 1937 napsal třiatřicetiletý Witold Gombrowicz román Ferdydurke (výraz, který v žádné řeči nic neznamená) a rázem se proslavil. V důsledku toho mu o dva roky později majitelé zbrusu nového zámořského parníku Boleslaw Chrobry věnovali lodní lístek, aby s dalšími polskými celebritami vykonal oficiální návštěvu u krajanů v Argentině. Mezitím Hitler napadl Polsko. Chrobry se měl vrátit do Anglie a Gombrowicz s přáteli se znovu nalodil. Když byla lana vytažena, přeběhl s kufrem v každé ruce lodní můstek a skočil na pevninu. Titulní hrdina románu jeho slavného krajana Josepha Conrada Lord Jim také začíná nový život skokem s paluby potápějící se lodi. V Gombrowiczově případě ztroskotala vlast. Když si měl vybrat mezi samotou a Polskem, zvolil samotu, protože Polsko nemohl mít.

Výsostně polsky, a tedy iracionálně, přistoupil i ke své další, již exilové knize. Ačkoli by ve své situaci nutně potřeboval mezinárodní úspěch, napsal román Trans-Atlantyk prakticky nepřeložitelnou polštinou sedmnáctého století, řečí panstva a šlechty, nazývanou gaweda, která připomíná heroickou frivolnost Mickiewiczova Pana Tadeáše. Komentoval to zcela ve svém duchu: "Odvážil jsem se něčeho vrcholně nezodpovědného! Vytvořil jsem román nepřístupný cizincům vzhledem k jeho jazykové obtížnosti, jenž je zároveň úmyslnou provokací polské emigrace, jediného čtenářstva, na které bych se mohl spolehnout!"Třídílné Deníky Witolda Gombrowicze z let 1953 - 1966, které loni vydal ve dvou svazcích Torst …