Kde zůstali experti

Dvě témata, týkající se naší bezpečnosti, proběhla v minulém týdnu tiskem. Vláda schválila účast české jednotky na mírové operaci v Bosně, a to účast nikoliv jen symbolickou. A za druhé se opět hovoří o neochotě Severoatlantické aliance ke konkrétním krokům ve směru rozšíření na východ. Obojí spolu do jisté míry souvisí. Pokud skutečně zůstaneme na neurčitou dobu v bezpečnostním vakuu, musíme se o svoji obranyschopnost postarat sami. A kde jinde se vojáci naučí bojovat, než ve skutečné válce? Takový argument je nanejvýš logický, ale podívejme se dále: bosenská operace skončí, NATO bude dále váhat a Rusko dále zvýší svůj tlak na obnovu někdejšího vlivu. Co potom? Nastoupit izraelskou cestu bezpečnostní politiky, říká pondělní komentář v listu MF Dnes: „Mít za zády silného partnera, tedy některou velmoc Západu, ale spoléhat se v první řadě na vlastní silnou a akceschopnou armádu.“ Myšlenka lákavá, i když zatím bohužel chimérická. V čem se tu vlastně můžeme inspirovat?

Bez opory v zádech

Izrael obhájil své právo na život v pěti válkách za necelých padesát let své existence, nehledě na permanentní válku s teroristy a boje v jižním Libanonu. Nachází se sice v drtivém obklíčení, ale nad každým ze svých sousedů - i nad všemi dohromady - má vysokou převahu: technickou díky vazbě na USA a morální díky sobě.Mohli bychom mít my - tak jako Izrael - za zády USA? Nikoliv, ze dvou příčin. Jednak se čím dál zřetelněji ukazuje, že Rusko má pro Američany větší…