Úředníci do výroby
Do noci září už jen poslední dvě okna na potemnělém Ministerstvu zdravotnictví: kukaň u vchodu a suterénní místnost krizového štábu. Je čtvrtek večer, devátý den administrativní stávky Lékařského odborového klubu.
Do noci září už jen poslední dvě okna na potemnělém Ministerstvu zdravotnictví: kukaň u vchodu a suterénní místnost krizového štábu. Je čtvrtek večer, devátý den administrativní stávky Lékařského odborového klubu. Na úřad dnes přišlo od rebelujících doktorů už 1200 neschopenek a 500 jiných formulářů, které krizový štáb musí rozeslat správám sociálního zabezpečení nebo matrikám.
„Lékaři z Brna nám napsali, že letos se na ministerstvu zimní spánek konat nebude,“ zvedá se jeden z členů štábu na chvíli od obálek. „Popřáli nám, abychom se nenudili,“ zakroutí hlavou a vypisuje dál adresy. Je to vrchní ředitel ministerstva Petr Poslední. Sundal si sako a řídí se pokyny svých podřízených. Popelníky jsou plné nedopalků, na stole stojí neumyté hrnky, nakousnuté svačiny a otevřené pivní plechovky. Ačkoli mají právo na vztek, úředníci mezi sebou vtipkují. „To je lékařka od nás z Prachatic,“ zarazí se mluvčí ministerstva Klára Potočná při čtení neschopenky. „Bývalá praktická lékařka OV KSČ, má soukromou ordinaci, a ještě si stávkuje. Až přijedu domů… já ji tak pomluvím!“
Hromady obálek zpracovává celkem 36 dobrovolníků ve dvou směnách: sekretářky, personalistky, čtyři studentští brigádníci, ale i ředitelé nebo sama mluvčí. Práce to prý není těžká, ale únavně nudná. „Může to dělat i cvičená opice,“ ušklíbá se Poslední. Pracovní systém si krizový štáb pod vedením náměstka Antonína Pečenky připravoval měsíc předem. Původně chtěl formuláře vracet zpět do nemocnic, hned 2.…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu