Claes odstoupil, Lubbers má opět smůlu

Když odstoupil generální tajemník Severoatlantické aliance Willy Claes, okamžitě se začalo spekulovat o jeho nástupci. I když nelze s předstihem odhadnout, kdy padne rozhodnutí a na čí stranu se přikloní většina, na příkladu bývalého holandského premiéra Ruuda Lubberse můžeme ukázat, jaké mechanismy a vlivy se v takových situacích uplatňují.

Proč Kohl nemá Lubberse rád

Ruud Lubbers svou kandidaturu na místo generálního tajemníka NATO do poslední chvíle tajil. Dobře věděl proč. Jeho sny o vyšší politické kariéře už jednou ztroskotaly, když v červnu 1994 nebyl jmenován předsedou Evropské komise po Jacquesi Delorsovi.Za tímto prostým konstatováním se však skrývá řada událostí, které se projevují i nyní. Především jde o to, že Lubbers není Kohlovým favoritem. Velmi stručně to lze vyjádřit tak, že Lubbers má jiné názory všude tam, kde se to Kohlovi nejméně hodí. Neláska mezi oběma muži začala neshodou kolem sjednocení Německa a postupně se rozrostla až do osobního konfliktu. Téměř nikdo nebyl překvapen, když při summitu Evropské unie na Korfu koncem června 1994 tento konflikt dostal politický výraz. Ještě v srpnu 1993 byl Lubbers kandidátem číslo jedna na předsedu Evropské komise. Ale během několika následujících měsíců klesly jeho šance pod bod mrazu. Příčinou byl spor o Evropskou banku.

Proč Lubbers trval na svém

O sídle Evropské banky se mělo rozhodnout v Bruselu v říjnu 1993. Kohlova představa byla nezvratná a jasná:…