Chci být sám

„Lidé, kteří pěstují jogging, jsou ryzí Svatí Posledního dne, jsou to protagonisté zvolna postupující apokalypsy. Nic nepřipomíná konec světa tak jako člověk, který se na pláži, osamělý, řítí stále vpřed: zahalen zvukem svého walkmana, ohrazený v solitárním obětování své energie, lhostejný ke katastrofě, protože pokud mu hrozí nějaké zničení, může si je způsobit jen a jen sám…“ píše ve svém sociologickém cestopise Amerika francouzský filozof Jean Baudrillard.* Nebyl sám, koho v obřích městech za oceánem zaujalo téma osamělosti či samoty.Běžci v teplácích ovšem tento fenomén ilustrují pouze jako karikatura. Ti, o které jde, jsou na ulici mnohem nenápadnější. Zato je jich čím dál víc. Dokonce tolik, že se na dostali na čelné místo sociologických analýz západní společnosti. Řeč je o „dobrovolných osamělcích“. Tedy o lidech, kteří nechtějí mít žádného pevného partnera, netouží po dětech a raději žijí sami. Donedávna byla tato životní pozice vyhrazena jen úzké vrstvě nábožensky či filozoficky orientovaných jedinců, dnes se stává módou. A nejen v USA, trend dorazil i do Evropy. Jak napsal loni německý Aktuell, tam i tady jsou lidé bez partnerských závazků pokládáni za „typické představitele moderní společnosti“. V angličtině se jim říká singles, čeština úředních rubrik má pro ně výstižnější název: svobodní.

Singles objevují Evropu

Průzkum provedený ve frankfurtské čtvrti Westend ukázal, že 80 procent obyvatel tu žije samostatně. Podíl svobodných osob…