Zhořklý turecký med

Téměř měsíc trvající vládní krize v Turecku skončila nečekaným rozuzlením. Když premiérka Tansu Cillerová nezískala pro svůj nový kabinet podporu a byla parlamentem odmítnuta, obnovila spojenectví se svým dřívějším partnerem - sociálnědemokratickou Lidovou republikánskou stranou, která vystoupila z koalice již začátkem září. Prezident Demirel sice den váhal, ale pak přece jen dal premiérce ještě jednu šanci.

Tři sta tisíc odborářů

Bezprostřední příčinou rozpadu pravolevého kabinetu složeného z Cillerové Strany pravé cesty a Lidové republikánské strany byla poslední vlna stávek státních zaměstnanců. Téměř tři sta tisíc odborářů vystoupilo s požadavkem radikálního zvýšení mezd, jež by alespoň přibližně kopírovalo letošní téměř osmdesátiprocentní inflaci.Jenže plošné zvýšení mezd by znamenalo konec ambiciózního programu ekonomických reforem. Ty měly odstranit největší neduhy turecké ekonomiky a připravit ji na určitý očekávaný šok. Turecko totiž právě uzavírá dohodu o celní unii s evropskou „patnáctkou“.Podpis zmíněné dohody letos v létě se měl stát rozhodujícím krokem, který konečně včlení Turecko do Evropy. Kvůli ratifikaci smlouvy v Evropském parlamentu byla Cillerová rozhodnuta prosadit demokratizaci ústavy, proti níž se staví nejen dosud takřka všemocná armáda a policie, ale i vlivné ultrapravicové strany.

Kurdové stále aktivní

Demokratizace ústavy má však jeden - jak se ukazuje téměř nesplnitelný - předpoklad. Jde o…