Tiskový bastard

Vláda minulý týden schválila návrh tiskového zákona. Tento krok je dalším dokladem vzrůstající inflace právních norem, jejímž svodům se kabinet (označující sám sebe za liberálně-konzervativní) nedokáže bránit. V současném právním řádu České republiky je totiž tiskový zákon zcela zbytečný. Prozrazuje to ostatně už jeho název: v éře elektronického, televizního, satelitního a bůhvíjakého přenosu informací zavání termín „tiskový“ tak trochu minulým stoletím.

Žáci Pavla Rychetského

První pokus o nastolení tiskového zákona, který by odpovídal „novým demokratickým podmínkám“, učinil v roce `91 tehdejší šéf federální legislativy Pavel Rychetský. Jeho návrh byl naštěstí odmítnut mimo jiné i proto, že předpokládal povinnou autorizaci jakéhokoliv výroku otištěného v novinách. Zapomenutou myšlenku o dva roky později oprášilo Ministerstvo kultury: pod přímým dohledem náměstka Prokopa a za spolupráce poslanců vznikly zásady zákona, které letos v lednu přijala legislativní rada vlády. Minulou středu pak paragrafované znění schválil les ministerských rukou.Ministři ovšem z návrhu předloženého Tigridem nejprve škrtli tři věci: právo (případně povinnost) novináře chránit svůj informační zdroj, povinnost státních úřadů poskytovat informace a povinnost šéfredaktora zveřejnit reakci kohokoliv, kdo byl postižen zveřejněnou informací. Výsledkem je stav, že vláda do parlamentu odesílá zákon, který oproti dnešnímu stavu nově upravuje pouze jedinou věc: formální…