Jarmark umění

Mladá dvojice v rozkvetlém parku hledá marně volnou lavičku; všechny jsou již obsazeny šťastnějšími a neméně roztouženými párky. I praví On: „Miláčku, je jediné místo, kde budeme úplně sami. Půjdeme do Moderní galerie, tam totiž není ani noha."Známý karikaturista Hugo Boettinger alias dr. Desiderius měl zřejmě s touhle kreslenou anekdotou úspěch, jelikož ji kdysi prodal v nepatrně pozměněných verzích hned do několika pražských časopisů. Psala se třicátá léta a českou kulturní veřejnost opět vzrušoval statečný a marný boj české výtvarné avantgardy s měšťácky zkostnatělým vedením dotyčné Moderní galerie. To tehdy tvrdošíjně odmítalo přijmout do sbírek ukázky tehdy současného umění. Pravicový tisk varoval před nebezpečím "levičáckého puče“ na poli výtvarného umění, Rudé právo kontrovalo invektivami na téma „fašistického nevkusu“ placeného z peněz pánů Preisse, Kramáře a Stříbrného. Humoristickým přílohám se díky tomu nabízela učiněná žeň námětů. „V stínu palem tiše sedíce/ svítí Švabinského zadnice,“ pravilo se například v jednom veršovaném popise skvostů pražské Moderní galerie.

Naši kulturní předkové

Probírá-li se člověk po více než půl století zažloutlými stránkami tehdejších novin v širokém spektru od Poledního listu až po Peroutkovu Přítomnost, snadno dospěje k názoru, že česká veřejnost tenkrát byla kulturnější. Že se jí otázky, související s uměním a jeho veřejnou prezentací, dotýkaly těsněji, že jí nebyla lhostejná úroveň výtvarné tvorby a…