Až přijedete do Sarajeva

Kdyby se ALIJA IZETBEGOVIČ nestal prezidentem, pravděpodobně by z něho dnes byla uznávaná laická náboženská autorita. Islámem a možnostmi jeho obrody v moderní sekularizované společnosti se totiž zabýval po celý život: již jako mladý v organizaci Mladí Muslimové během druhé světové války, a především ve svých knihách, vydávaných v pozdějších desetiletích.Nejznámější z nich se stala útlá brožura s názvem „Islámská deklarace“ (1970), v níž pojednával o duchovním a kulturním úpadku islámských zemí. Přejímáním výdobytků západní civilizace ztrácely totiž tyto země podle Izetbegoviče svou tvář. Řešení hledal v náboženské obrodě, jež se ovšem měla odrazit i v politice, respektive ve vytvoření „islámského zřízení v zemích, kde muslimové tvoří většinu obyvatelstva“, jak napsal. Bosna a Hercegovina, vysvětloval později, takovou zemí vzhledem ke své různorodé národnostní struktuře samozřejmě není.V kostce lze říci, že myšlenkový svět intelektuála Izetbegoviče byl určován dvěma požadavky: odmítáním jakéhokoli nacionalismu - neboť ten je nepřítelem nadnárodního islámu - a voláním po vytvoření jedné velké islámské duchovní komunity „od Maroka po Indonésii“. Zvlášť poslední požadavek je mu dodnes často předhazován: jedni ho chápou jako výraz snahy po obnovení osmanské říše, druzí naopak poukazují, že jde o klasické a zcela nenásilné smýšlení většiny věřících intelektuálů v islámském světě.Dvakrát musel Izetbegovič kvůli svým názorům za mříže: poprvé hned po válce na tři roky a podruhé…