Trauma jménem Scharping

„Minulý pátek se Scharping náhle rozpomněl na srdce, namířil si to na protivníka (skutečného protivníka!), zaútočil - a trefil jedna báseň. Bohužel se tato scéna neodehrála v Bonnu, ale na freiburském Dreisamstadionu, a svůj tým neprostřílel do vedení Rudolf, nýbrž Jens Scharping, útočník St. Pauli.“ Tento žert na adresu smutného prince současné německé politiky, předsedy SPD Rudolfa Scharpinga, si dovolil hamburský týdeník Die Zeit. Nutno dodat, že patřil ještě k těm laskavějším.

Pokles formy, nebo krize

Z hlediska sociálně demokratických příznivců se jeví aktuální „scharpingovské“ dilema v podstatně vyhrocenější podobě. Začátkem října již nejde o to, zda a kdy Scharping konečně střelí nějaký ten gól do koaliční sítě, ale spíše o to, zda pod jeho vedením ještě někdy v budoucnu sehraje SPD důstojnou partii o mistrovský titul. Promítneme-li si řeč těchto faktů do situace zhruba před rokem, kdy Rudolf Scharping coby kandidát SPD na úřad spolkového kancléře šturmoval nebe, potom nelze chápat momentální krizi jen jako dočasný pokles formy.V této situaci se dnes ocitla se Scharpingem celá SPD, a to je i při bratrovražedných a sebevražedných tradicích, kterým se sociální demokraté oddávají od demontáže zatím posledního kancléře z jejich řad, nebezpečné novum. S érou kancléře Helmuta Schmidta skončila v roce 1982 i éra tehdejší „velké trojky“ (Willy Brandt, Herbert Wehner, Helmut Schmidt), jež v době klíčového dozrávání německé politické kultury…