Dopisy

Ševčíkovi nic nevědí

O článku manželů Ševčíkových České umění ve světovém kontextu (Respekt č. 37/95) bych si dovolil poznamenat, že se v něm autoři zabývají pouze tou částí výtvarníků, kteří přistoupili na pravidla galerijní mašinerie, a nikoli soudobým českým uměním, o jehož kontextech manželé Ševčíkovi bohudík nic nevědí. Je naprosto jasné, že Západ nemohl objevit civilizaci, která ji oživí novou energií, zvláště ne ve výtvarném umění prezentovaném manžely Ševčíkovými na světových i tuzemských scénách. Jejich starostí za posledních dvacet let bylo dodávat adolescentním výtvarníkům (kteří mezitím dorostli) dostatek západních magazínů, a není tedy divu, že zde „světové souvislosti“ hlavně na jimi pořádaných výstavách nacházíme v neškodných imitacích, ve kterých se velmi dobře zahraniční kurátoři orientují.Vrcholem je použití citátu „propašovat vlastní utrpení do strany druhé a dosáhnout tím účasti na svém utrpení“. Nevím totiž, kde vzali to utrpení, snad jen když jsou občas jejich mandanti přistiženi při činu. Jako například staršina jejich pašerácké líhně Jiří David, střídající dosti dlouho úspěšně protichůdné módní vlny podle situace v galerijním provozu. O tom, jestli existují jiná měřítka, by se ovšem redaktoři a teoretici museli v současné době obtěžovat mimo Prahu 1, a nečekat jenom na to, co jim kdo přinese pod nos.…