Svůdný duch paralel
Jak uspořádat jedno historické území, o které se přetahují dvě síly? Zachovat ho jako celek, nebo de facto rozdělit? A když už rozdělit, kudy vést hranice? Jak zajistit hospodářský život, bezpečnost vlastních občanů, ale i zájmy menšin na území "toho druhého"?
Jak uspořádat jedno historické území, o které se přetahují dvě síly? Zachovat ho jako celek, nebo de facto rozdělit? A když už rozdělit, kudy vést hranice? Jak zajistit hospodářský život, bezpečnost vlastních občanů, ale i zájmy menšin na území „toho druhého“? Tyto otázky jsou společné pro dvě horké oblasti světa, jež koncem září zaznamenaly překotný vývoj - pro Bosnu a Hercegovinu a pro Blízký východ.Předminulou neděli se dohodly delegace Izraele a Palestinců na rozšíření palestinské samosprávy na Západním břehu Jordánu - na fázi známé jako Oslo II. Ve čtvrtek pak ve Washingtonu dohodu slavnostně podepsaly. Po maratónu bezvýsledných rozhovorů a následné pauze přišla shoda tak náhle, že například článek v minulém Respektu zastaral dříve, než se dostal ke čtenářům. V úterý se v New Yorku dohodli zástupci sarajevské vlády, Záhřebu a Bělehradu o budoucím ústavním uspořádání Bosny. To sice ještě neznamená mír, ale rozhodně je nyní ke klidu zbraní na Balkáně zdaleka nejblíže za poslední čtyři roky.
Mezi New Yorkem a Washingtonem
Na první pohled jde o události protichůdného významu. V New Yorku se hovořilo o jednotné Bosně, tedy o integraci, zatímco ve Washingtonu byl učiněn další krok k palestinskému státu, tedy k dezintegraci. Ale nechme formalit. I v této jednotné-nejednotné Bosně bude míra samosprávy Srbů nesrovnatelně větší, než jakou budou požívat Palestinci ve fázi Oslo II. Už proto, že Izrael tam v případě nutnosti může zasáhnout silou. Rizika…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu