Sebevražda vzdělanců

„Vybírat, či nevybírat školné?“ Tuto hamletovskou otázku s sebou přinese nový školní rok českých univerzit, který začíná 2. října. Pokud ji ministr školství položí dost důrazně, vzbudí stejnou politickou bouři jako dramatické přijímání Vodičkových sociálních zákonů letos v červnu.O potřebě zvýšit příjmy vysokých škol dnes sice hovoří všechny politické strany, když ale přijde řeč na školné, levice okamžitě začne varovat před sebevraždou české vzdělanosti: zavedení poplatků za studium by přece zavřelo brány univerzit chudým a nadaným studentům. Levicoví filantropové v čele s Milošem Zemanem raději doporučují zvýšit státní podporu. Bezpochyby bude povznášející sledovat diskusi o tom, jakým způsobem dostat do škol co nejvíce peněz.

Privatizace vzdělání

Česká republika má podle ročenky UNESCO téměř třikrát méně vysokoškolských studentů než Francie, Španělsko nebo Německo (v poměru k velikosti populace), dvakrát méně proti Británii nebo Řecku. V posledních letech jsme byli v počtech studentů předstiženi Polskem, Maďarskem i Rumunskem. Skutečnost, že české státní univerzity (soukromé stát nepovoluje) každoročně odmítají polovinu zájemců o studium, zpochybňuje ústavní předpis o rovném přístupu ke vzdělání. Důvody k investicím na tomto poli tedy nechybějí a známy jsou i cesty, jak najít nezbytné zdroje. V posledních letech se ukázalo, že státní pokladna nestačí školství financovat nikde na světě, a proto Světová banka, OSN i sdružení 24 nejvyspělejších…