Záchranný člun pro tetu z Nymburka

Václav Klaus, majitel kladenských hutí Vladimír Stehlík a Miloš Zeman mají jedno společné: podle platných zákonů jsou sociálními případy, a stát jim proto přispívá na výchovu dětí. Stejně jako oni dostávají pravidelnou podporu všichni čeští rodiče bez ohledu na to, jaké jsou jejich příjmy (například místopředseda vlády Josef Lux bere na svých šest dětí víc jak tři tisíce korun měsíčně). Od ledna příštího roku by se tato praxe měla změnit. Slibuje to alespoň nový zákon o sociální podpoře, který vláda koncem loňského roku předala Parlamentu. Pokud bude přijat v nezměněné podobě, přijde o právo na sociální podporu třetina českých domácností. Nepůjde sice o ty nejchudší - bezdomovce, nezaměstnané a dlouhodobě nemocné, kteří jsou odkázáni na tzv. záchrannou sociální síť - i tak lze však očekávat, že přijetí zákona bude provázet vlna vzedmutých vášní. Minimálně poslanci si totiž velmi dobře uvědomují, že tentokrát může jít o jejich politickou budoucnost. Dokonce i na drobných úpravách systému sociální podpory se v západní Evropě vyhrávají, nebo prohrávají volby. A u nás půjde v evropském měřítku o ojedinělou a zásadní změnu systému, která postihne statisíce voličů.

Křesťané a konfuciáni

Jak se ale vůbec mohly vlády vyspělých zemí zaplést do sociální tematiky natolik, že od nich dnes většina občanů požaduje záruky k zachování své životní úrovně? Atribut společenské solidarity sice provází lidskou společnost od nepaměti, teprve před zhruba sto lety ale…