Národopisný podvod za dva miliony

Představte si následující situaci: vypravíte se na výstavu holandského malíře Paula Rubense, ale místo jeho baculatých krasavic na vás z výstavních panelů shlíží Muchovy secesní plakáty označené jako dílo Rubense. Většina by to zřejmě považovala za špatný vtip, někteří by si možná pomysleli, že se organizátoři výstavy zbláznili. Zhruba stejnou situaci zažije návštěvník Národopisné výstavy, která je od půlky května otevřena v Národním muzeu na Václavském náměstí v Praze. Nejdražší akce posledních let (Muzeum za ni utratilo dva miliony korun, tedy asi pětkrát více, než je obvyklé) je pravě takovouto blamáží: problém je ovšem v tom, že kromě odborníků ji málokdo odhalí. Běžný návštěvník výstavy totiž nerozezná, jaký je rozdíl mezi sto let starými vidlemi vyrobenými nikoliv v Čechách, ale v Bulharsku, či jak se od sebe liší Krakonoš a brdský Fabiánek.

Hlavní je estetika

Praha již devátý rok nemá stálou národopisnou expozici, a jedny z nejrozsáhlejších sbírek Národního muzea tak leží v depozitářích. Tradiční sídlo Národopisného muzea - smíchovský letohrádek Kinských - je v katastrofálním stavu a na opravu nejsou peníze. Tisíce návštěvníků tak každý rok obdivují sbírky starých amerických či oceánských etnik vystavených v Náprstkově muzeu, národopisné poklady české kultury jsou však pro veřejnost nedostupné. Zejména proto je Národopisná výstava, která od letošního jara zabírá tři velké sály v hlavní budově Národního muzea, pozoruhodnou událostí. Navíc…