Spolkový kříž s bavorským krucifixem

Němečtí pacifisté, poučeni válečnými choutkami moderní doby, snili po celé 20. století krásný sen: představ si, venku zuří válka a nikdo nejde ven. Slavný výrok pozměnila při památné demonstraci na Alexandrově náměstí v roce 1989 spisovatelka Christa Wolfová, v narážce na neodvratný krach myšlenky socialismu: představ si, venku je socialismus a nikdo nejde ven. Výrok letošního léta - po srpnovém rozsudku Spolkového ústavního soudu v Karlsruhe ve věci symbolu ukřižovaného Krista ve školních učebnách - by zněl takto: představ si, v Karlsruhe zaniká křesťanství a nikdo nechápe, oč jde.Taková byla aspoň první reakce laických berlínských novinářů, když na veřejnost pronikla zpráva o jednom rozsudku, z něhož se postupem času stala mediální causa o právu na ochranu většiny před menšinou či dokonce o poměru svobody, tradice a tolerance. V prvním okamžiku se přitom zdálo, že spíše velbloud leze uchem jehly.

Ani zákaz, ani uzákonění

Celý případ začal již v roce 1991. Tehdy se jeden bavorský rodičovský pár obrátil na správní soud v Řezně s žalobou, že povinně instalované krucifixy ve třídách bavorských škol ovlivňují světový názor a rozhled bezbranných školáků. Soud však žalobu odmítl. Stejný osud postihl následnou žalobu u vyšší instance v Mnichově. I tam se rodiče dozvěděli, že sami již pět let daný stav akceptovali, a tak se jejich žaloba nepřijímá. Proto přišel na řadu ústavní soud v Karlsruhe. Instance, která se v poslední době těší velké přízni vnitřně…