Opět se rozdávají přebytky

Brzy po odměnění ministra Pilipa, Rubáše a Stráského zaklepal na dveře Kočárníkova úřadu ministr vnitra Jan Ruml se svým programem rekondice policie na příští tři roky. Ruml požaduje pro policii 15 miliard korun navíc a navrhovaný rozpočet na příští rok (23,5 miliard korun) navrhuje zvýšit rovnou o pět miliard. Nakonec dostal pouhou miliardu a půl. Svůj podíl z rozpočtového přebytku vláda minulý týden nadělila i dalším resortům: daňovým úřadům, ministerstvu kultury, spravedlnosti a dalším.

Krize

Potřebuje opravdu Rumlův úřad zmíněné peníze? Je opravdu situace krizová? Samozřejmě, že ano. Jako krizovou hodnotí svou situaci policie všude na světě a také úplně každá policie na světě nebude nikdy spokojena s výší rozpočtových prostředků, které získá. Stejně tak je běžné, že vrcholky organizovaného zločinu často disponují vyspělejší technikou než jejich pronásledovatelé. Argumentace, která Rumlovo úsilí o patnáct miliard doprovází, je tedy zcela klasická a vlastně jakoby vystřižená z knížek profesora Parkinsona nebo z ekonomických učebnic tzv. teorie veřejné volby. Pokud žádá byrokrat peníze navíc, vždy mluví o možném kolapsu svého resortu jako celku, v lepším případě o jeho krizi. I v tomto ohledu se tedy chová ministr vnitra klasicky.Poněkud diskutabilní je ovšem způsob, jakým někteří resortní ministři - a nejen Ruml - bojují o prostředky a svou část přebytkového koláče. Nejprve oznamují svůj úmysl usilovat o určitou částku novinářům, nadsadí ji a…