Schimanski z Drážďan

Svobodný stát Sasko, jak zní úřední název nové spolkové země v našem severním sousedství, je v lidovém folklóru zachycen jako kraj, kde se prý rodí nejhezčí děvčata. V literární topografii jde díky veletržnímu Lipsku a především jeho vydavatelské tradici o jedno z nejvýznamnějších rodišť kvalitní německé literatury. A konečně ve společenské dimenzi sjednoceného Německa bylo Sasko považováno za adepta číslo jedna na prolomení bariéry mezi tuzemským Východem a Západem. Nyní se ukazuje, že v posledním bodě na tom Sasko tak růžově není. Letní aféra kolem saského ministra vnitra Eggerta odkryla jen špičku problémů.

Okolo odvážných farářů

Z čeho vlastně plynul výše zmíněný optimismus? Důvodů je hned několik. Mezi hlavními figuroval odkaz na Sasko jako tradiční inovátorskou dílnu Německa. Dále sem patří odkaz na Kurta Biedenkopfa, inovátora křesťanskodemokratické unie a od roku 1990 saského premiéra. A můžeme sem zahrnout i jistou odvahu místní CDU, jež do svých řad - vedle starého členstva z dob NDR a západoněmeckých expertů - přijímala i zástupce východoněmeckých nekonformních proudů.I takové směry ve staré NDR existovaly, ačkoliv výraz „disident“ v tamním slovníku nezdomácněl. Sami mladí Sasové hovořili v osmdesátých letech spíše o „církevním undergroundu“. Kolem odvážnějších evangelických farářů se po roce 1968 začaly seskupovat kroužky mladých lidí, kteří se snažili najít nějakou alternativu k realitě vzorného žáka socialistického bloku. K těmto…