Rajská zahrada choromyslných
Ivan Vojnár (* 1942) patří od začátku osmdesátých let k nejvyhledávanějším dokumentárním kameramanům. Pracoval v Bratislavě s Ivanem Balaďou, v Praze s Drahomírou Vihanovou, Helenou Třeštíkovou, Jaromilem Jirešem.
Ivan Vojnár (* 1942) patří od začátku osmdesátých let k nejvyhledávanějším dokumentárním kameramanům. Pracoval v Bratislavě s Ivanem Balaďou, v Praze s Drahomírou Vihanovou, Helenou Třeštíkovou, Jaromilem Jirešem. Po listopadu '89 se podílel na pětihodinové dokumentární fresce Karla Vachka o volbách v roce 1990 Nový Hypeiron. Jeho filmografie je tak obsáhlá, že si ji dnes nepamatuje ani on sám. Koncem osmdesátých let začal samostatně režírovat. Jeden z jeho dokumentů s názvem Cesta (o bezdomovcích obývajících prázdné vlaky) vysílala Česká televize v roce 1992. Už tehdy bylo jasné, že se Vojnár vyhraňuje jako samostatná umělecká osobnost. Cesta byla příliš dlouhá a pomalá, ale síla výpovědi a obecný smysl přesahovaly rozměr sociologické publicistiky. Vojnárovi už nestačilo natáčet pro jiné režiséry.
Pátrání po duši
Jakmile se sám ujal režie, vnášel do dokumentárního snímku stále větší díl svých osobních postojů. Jeho dokumenty nejsou svědectvím o snímaném prostředí, ale především o vnitřních stavech vypovídajících osob. Při takovém přístupu filmař nutně začíná vkládat do způsobu snímání vlastní obrazotvornost a postupně i prvky hraného filmu. K tomu nevyhnutelně dospěl také Vojnár, který v současnosti natáčí na Šumavě svůj druhý film podle scénáře Jiřího Soukupa a Ivana Arsenjeva s názvem Cesta pustým lesem.Přestože během přípravy svých filmů prostuduje Vojnár obvykle mnoho materiálů, není svým výrazem kultivovaný intelektuál. Jeho práce má syrový,…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu