Na útěku

Když jsme dosáhli nejzažšího lesního výběžku, shledali jsme, že nemůžeme ani o metr dál. Pole před námi se hemžilo policií. Uzavřeli nám cestu do velikého souvislého lesního komplexu. Zdálo se, že „poslední bitva vzplála“.Překročili jsme příkop a zaujali obranné postavení: utvořili jsme kruh pod posledními stromy a určili si palebné úseky. Doléhal k nám hluk za našimi zády. Mezi stromy se začaly míhat postavy. Rojnice policie začaly pročesávat les. Stříleli před sebe do trávy, křovin, a pomalu se blížili. Byli ozbrojeni puškami a pistolemi. Šarže vyřvávaly rozkazy. K jedné z nich přijel motocyklista s hlášením. Byl jsem v pokušení střelit mu do nádrže, ale ležel jsem příliš blízko a mohl bych náš úkryt prozradit.Palba za námi stále sílila a přibližovala se. Ohlédl jsem se a spatřil bledý obličej mladého Vopo. Stál přibližně v místech, kde ležel Pepa. Hlavou mi prolétla myšlenka, že tady asi zůstaneme oba. Co matka? Jak to přežije? Měl jsem v té chvíli na mysli spoustu věcí a uvědomil jsem si, že takovéhle myšlenky přicházívají těsně před smrtí.Ležel jsem přitisknutý v trávě, obličej jsem tlačil k zemi. Tady skončím? Náhle jsem si vzpomněl na událost před lety, těsně po uchopení moci komunisty. Matka navštívila jasnovidku, která jí předpověděla budoucnost. Ptal jsem se tehdy, co slyšela o mně. Prý se pohybuji stále ve velkém nebezpečí, mnoho vytrpím, ale dosáhnu všeho a za svým cílem půjdu i přes mrtvoly. A dožiji se vysokého věku! Řekla matce ještě mnoho věcí, které se…