Visegrád na Baltu

Estonsko, Litva a Lotyšsko v červnu podepsaly evropské dohody (Europe agreements) s Evropskou unií. Přidaly se tak k zástupu států, které by se chtěly stát jejími členy. Samotná Unie s tímto krokem poměrně dlouho váhala. Dosud se snažila držet zásady, že země, jež mohou být do ní přijaty, mají být vhodnými kandidáty i pro Severoatlantickou alianci, což je v případě Pobaltí velmi citlivý problém. Moskva již mnohokrát vystoupila proti tomu, aby byly do Aliance začleněny její někdejší satelity, natožpak republiky bývalého SSSR. V době, kdy se Rusko zmítá problémy čečenské krize, nevyvolalo rozhodnutí Bruselu žádnou ostřejší odezvu. Přesto je význam smlouvy zřejmý: Moskva už nemůže pokračovat ve svém vměšování do vnitřní politiky baltských států skrze národnostní otázky, jak doposud činila. Unie se rozhodla uzavřít dohody s Estonskem, Lotyšskem a Litvou: tím dala najevo, že nepovažuje vládní politiku těchto zemí vůči menšinám - i se zvláštním ohledem na etnické Rusy - za porušování lidských práv.

Jaké trumfy má Moskva

Přesto Pobaltí zdaleka nemá vyhráno a jeho „cesta do Evropy“ může zaznamenat nejeden zvrat. Státy Unie jsou v názorech na společnou politiku nejednotné a vždy bude záležet na tom, jaké trumfy nakonec Moskva vytáhne. Je známou skutečností, že především Francie, Španělsko a Itálie dávají přednost jižnímu směru a orientují se na státy Severní Afriky, zatímco hlavním zastáncem začlenění východoevropských zemí je Německo. Ale také v Německu…