Prověřování časem

V roce 1957 natočil Luis Buňuel Anděla zkázy. Ve filmu hrají neznámí a nevýrazní neherci, točilo se v dekoracích a v podmínkách, s nimiž režisér nebyl spokojen, a přesto vzniklo geniální dílo: vybraná společnost se po večeři ve velkém domě odebere do salonu, z něhož pak nikdo není schopen odejít, aniž by k tomu byl viditelný důvod. Film má pomalé, chvílemi téměř nudné tempo, přesto ale dodnes vyvolává metafyzické zneklidnění. Na letošní Letní filmové škole v Uherském Hradišti (21. - 30.7.) byl Anděl zkázy promítán v přeplněném malém kině, kde se teplota šplhala ke třiceti stupňům a chyběl kyslík. Přesto přicházeli další a další diváci a zůstávali stát ve dveřích. Celá řada jich nebyla ani půldruhé hodiny po skončení projekce schopná naplnit svůj úmysl a odejít - Buňuelův film působil i směrem ven.

Jen diváci a film

Nikde jinde než v Uherském Hradišti se u nás nedá pozorovat tak těsný vztah mezi diváky a filmem. Nejde o to, co o svých filmech říkají režiséři nebo producenti, protože tu filmy nikdo nekupuje ani neprodává, ztrácejí svou komerční hodnotu. V takto ideálních, nerušených podmínkách odhalují některá díla nečekané souvislosti. A navíc: filmy jsou v Uherském Hradišti promítány na tradiční plátno, a nikoliv jen na televizní obrazovce, kam moderní technologie a způsob masového obchodu s filmem staré a nekomerční snímky postupně vytlačují z kin.Letos ovšem v Hradišti nešlo jen o film. Paralelně tu probíhala surrealistická výstava a každou noc…