Nebojte se socialismu

Po dvou a půl letech samostatného státu se již víceméně usadil obraz o Slovensku jako zemi sice politicky nestabilní, ale v rámci možností prosperující. Mnoho pozorovatelů to pokládá za úspěch: ekonomika navzdory převažujícím očekáváním po rozdělení nezkolabovala a odpůrci režimu zatím běhají po svobodě. Ba co víc, makroekonomické ukazatele jsou po českých nejlepší v regionu a krátkodobá prognóza je též optimistická. A i když stávající poměry na politické scéně lze popsat už jen výrazy, které se nedají ve slušných novinách tisknout, při střízlivém, optikou tuzemské opozice nezatíženém pohledu je nabíledni, že jde spíše o dobový folklor než vážné ohrožení demokracie.Ani v sociální oblasti Slovensko zatím nijak nevybočilo z „visegrádského“ kontextu. V mnoha ohledech je na tom dokonce lépe než sousedé - třeba podobná radikální vystoupení železničářů či lékařů, jaká se odehrála, respektive hrozí v ČR, jsou pod Tatrami zatím v nedohlednu.Slovenské davy jsou snadno ovladatelné a potenciál širší společenské nespokojenosti, vzpoury či konfliktu s mocí je patrně skromnější než kdekoliv v Evropě. To znamená pro každou aktuální moc - reformního a bohužel i antireformního ražení - vítaný kapitál a široký manipulační prostor. Právě nedávné zrušení druhé vlny kuponové privatizace parlamentem může sloužit coby učebnicová ukázka celonárodní apatie a občanského bezvědomí - bez náznaku organizovanější akci či protestu odevzdaně přihlíželo a vzalo na vědomí tuto operaci tři a půl milionu…